Některé herce známe tak dobře, že jejich smrt působí, jako by odešel někdo z rodiny. Patrick Stewart patřil mezi ně. Vyrostli jsme s ním na televizní obrazovce, v kině, na jevišti i v animovaném seriálu, kde namlouval vtipně sebestředného agenta CIA. A jeho hlas si většina z nás vybaví okamžitě.
Ve věku 86 let nás opustil člověk, který nám připomněl, že na slávu je někdy správný čas až později.
Slavný až po čtyřicítce
Tohle je asi nejlepší příběh pro nás, co se necítíme staří, jen dospělí. Stewart se narodil v roce 1940 v Mirfieldu v Yorkshiru, v rodině, která rozhodně nepatřila k bohatým. Školu opustil v patnácti, začínal v divadle a dlouhá léta patřil k hercům Royal Shakespeare Company. Byl uznávaný, ale široké veřejnosti ho nikdo nepoznal.
Skutečná světová sláva přišla v roce 1987, když mu bylo sedmačtyřicet. Dostal roli kapitána Jeana-Luca Picarda v seriálu Star Trek: Nová generace. Člověk, který by mohl na první pohled působit jako „herec na vedlejší role“, se stal ikonou.
Kapitán, který nestřílel první
Picard byl jiný než klasický akční hrdina. Nejdřív mluvil, poslouchal a přemýšlel a k šermování se uchyloval, až když už nezbývala jiná možnost. Pil čaj Earl Grey, četl Shakespeara a hájil diplomacii, tedy všechno, co se od vesmírného kapitána zrovna nečeká.
Díky němu se z „Make it so“ stala jedna z nejznámějších televizních hlášek. A hlavně díky němu miliony diváků viděly, že vůdce může být klidný, zdvořilý a přitom pevný. Stewart se k roli vrátil v několika filmech i v seriálu Picard, takže ho mohly sledovat dvě generace fanoušků.
Profesor, který držel pohromadě mutanty
Na přelomu tisíciletí přidal další legendární postavu: profesora Charlese Xaviera ve filmech X-Men. Xavier byl moudrý učitel, který věřil, že svět může fungovat i bez nenávisti. Stewart mu dal klid a váhu, kterou by nikdo jiný nezvládl, a spolu s Ianem McKellenem v roli jeho přítele a protivníka Magneta vytvořil dvojici, na kterou se dodnes vzpomíná.
Ti dva si navíc rozuměli i v běžném životě a jejich přátelství bylo vidět.
Shakespeare, sebeironie a Robin Hood v punčochách
Stewart nikdy nebyl jen vážný pán s hlubokým hlasem. Uměl se smát sám sobě: v animovaném seriálu American Dad propůjčil hlas postavě agenta Stana Smithe a v parodii Robin Hood: Muži v punčochách si zahrál krále Richarda. V době pandemie navíc na sociálních sítích četl Shakespearovy sonety a rozveselil tím spoustu lidí zavřených doma.
Jenže pod tím vším zůstával divadelní herec, který miloval slovo. Hrál Shakespeara, Dickense i moderní hry, a když v roce 2010 získal šlechtický titul, mluvilo se o něm už jako o sir Patricku Stewartovi.
Hlas, který se nebál mluvit
Stewart nebyl jen herec. Veřejně mluvil o tom, že jako dítě zažíval násilí v rodině, a dlouhá léta podporoval organizace, které pomáhají obětem domácího násilí. Byl také ambasadorem Amnesty International a věnoval se ochraně zvířat. Tohle téma si zaslouží zmínku, protože herci tohoto formátu o tom často mlčí.
Co nám zůstane
Zůstanou nám filmy a seriály, které se budou přehrávat ještě dlouho. Zůstane nám hlas, který dokázal přečíst telefonní seznam tak, aby to znělo jako poezie. A zůstane nám připomínka, že vznešenost a smysl pro humor se nevylučují, že na úspěch není nikdy pozdě a že dobrý vůdce je ten, který umí naslouchat.
Děkujeme, sire. Engage.
Buďte první! Přidejte komentář