Hudební genius David Bowie

Hudební genius David Bowie

Stojím si za tím, že kvalitu lidí ostatní nejvíc ocení až potom, co odejdou z tohoto světa. A platí to i v hudebním odvětví. Ve stejném roce, jako George Michael umřel David Bowie. Vnímala jsem ho daleko dřív, než jsem o tom sama věděla, ale pod jeho jménem jsem ho poprvé zaregistrovala v tehdejším pořadu České Televize jménem Paskvil (o něm až později). Klip k písni Little Wonder mě naprosto šokoval. Temný, naprosto zmatený pohled plný nepříjemných barev. Až po letech mi došlo, že znám daleko víc písní, ale nikdy jsem je s Davidem nespojovala.

Můj vztah k hudbě Davida Bowieho gradoval. V devadesátých letech jsem byla moc malá na to, abych vnímala první hudební vlaštovky z ciziny. Až později jsem se po klipu Little Wonder dostala k další revoluční věci, která mi do budoucna naprosto změnila hudební vkus. Několikrát v životě jsem se vracela k textu písně Jump They Say a také k jejímu klipu. Možná to začalo v období puberty, kdy je člověk rozpolcený a má chuť vyhradit se. Ale postupem let se k této věci vracím daleko častěji. Jako ve všech písních od Davida Bowieho je v ní hloubka.

Škoda, že neexistuje na Youtube celá verze klipu k písni Thursday´s Child. Stejně jako v ostatních klipech má píseň příběh, který probíhá mezi zvukem vody při čištění zubů nebo při odkašlávání Davida Bowieho.Právě opravdové zvuky, které se do hudby dostávají dělají příběh daleko mrazivěji opravdový a postupně můžeme sledovat, jak on i jeho ženský protějšek promítá svoje vzpomínky na mládí do zrcadla naproti sobě.

Na dlouhou dobu jsem o Davidu Bowiem neslyšela, ale snad proto, že jsem poslouchala něco jiného. K jeho písničkám jsem se vždy vracela a když vyšlo album BlackStar měla jsem opravdový hlad po jeho poslechu. Nečekaná smrt Davida Bowieho umocnila celé poselství tohoto alba. Je temné stejně jako klipy, které pojednávají o příchodu smrti. David věděl jak moc je nemocný, a že se jeho konec blíží. Předtočil dva klipy, které měli scénář a text spojený se smrtí.  Naprosto pohlcující atmosféra celého alba donutí člověka uronit slzu a v některých momentech opravdu tuhne krev v žilách. Dovolím si říct, že nikdo nepopsal konec lépe než David Bowie, který ke smrti přistoupil stylově, ale s pokorou.

“Look up here, I’m in heaven
I’ve got scars that can’t be seen
I’ve got drama, can’t be stolen
Everybody knows me now”

Back to Top