Jak začal můj přechod na minimalismus? Stěhováním!

Jak začal můj přechod na minimalismus? Stěhováním!

Ano! Zní to šíleně už jen proto, že Vánoce jsou za dveřmi. Všichni nakupují dárky, výzdobu, jídlo a já se rozhodnu začít s minimalismem? Možná se tomu budete divit, ale dává mi to smysl.

K minimalistickému uvažování jsem se začala přiklánět několik měsíců zpátky, ale z vlastní zkušenosti říkám, že to není nic jednoduchého. Žijeme v materialisticky založené společnosti a tak s nějakým osvětovým názorem o minimalismu jsem působila spíš jako pozér (ještě s blogem, který se jmenuje HIPSTERKA). I přesto jsem byla přesvědčená, že moje myšlení se dalo na dobrou cestu. Jak to začalo?

Nějaký ten rok zpět mě přestalo uspokojovat nakupování. Mám sice ráda hezké věci, ale jejich nakupování mě přestalo naplňovat. Naopak jsem si doma přišla zahlcená věcmi a dost často jsem přemýšlela nad tím, jestli potřebuji další, abych byla spokojenější.

My holky to známe. Většinou to začíná větou nemám co na sebe a po otevření skříně zjistíme, že máme oblečení na sto let dopředu. A to nemluvím o botách, kosmetice apod.

Zjištění, že mi tenhle stav hromadění věcí vlastně nedává smysl přišlo časem. Největší radost mi udělalo, když jsem věci rozdávala. Pomohla jsem jedné holčičce bez domova, která neměla zrovna štěstí na rodiče. Darovala jsem jí celou tašku s oblečením a kosmetikou. Tenkrát jsem zářila tak, že jsem z toho žila ještě 14 dní. Dalším krokem byla sbírka pro děti z dětských domovů, kterou pořádala moje známá a já do ní darovala igelitku plnou bižuterie a šperků, které jsem stejně nenosila.

Jednoho dne jsem začala pozorovat, že už neříkám, co všechno potřebuji a musím nutně mít. Prostě jsem přestala toužit po hmotných věcech. Neviděla jsem smysl v tom utrácet peníze za další hromadu věcí. Abych se cítila nebo vypadala líp kvůli tomu jakou značku kafe piji nebo co nosím za džíny? Uh!

Sami vidíte, že moje cesta k minimalismu nebyla rozhodnutím ze dne na den. Začala jsem si toho všímat opravdu postupně a nejvíc jsem to pocítila při stěhování. Určitě znáte to přísloví o tom, že je lepší vyhořet. Je to pravda. Stěhování je nejhorší věc!
Trvalo mi 2 měsíce, než jsem dotřídila všechny věci a zjistila co chci vyhodit. Další měsíc mi trvalo, než jsem přišla na to, že z toho co jsem si nechala polovinu nechci a hlavně nepotřebuji. A teď?

Mám další seznam věcí, o kterých vím, že půjdou z domu. Důvod je jeden jediný a to je svoboda. Nikdy jsem se necítila svobodnější. Budete se divit, ale člověk opravdu potřebuje málo hmotných věcí. Čím méně věcí mám, tím lépe se cítím. Navíc nemusím vymýšlet nová místa pro další věci a mám čistou hlavu. Chápu, že když tohle čtete ťukáte si možná na čelo. Já bych to před rokem dělala taky.

Minimalismus je pro mě nový životní postoj a učí mě každý den myslet jinak. Inspiruje mě k vymýšlení způsobů a cest. Inspiruje mě k vybočení ze stereotypních návyků, které si nesu od dětství a k práci sama na sobě.

Přiznávám, že tenhle přístup nemusí vyhovovat každému. Záleží hlavně na nás a na tom jestli jsme šťastní a spokojení se svým životem. A co vy? Jste spokojení?

Back to Top