V poslední době se řeší mnoho pohledů na taxikáře. Mnoho českých taxikářů se diví, že s nimi lidé nechtějí jezdit a raději zvolí cestu aplikace Uber, Liftago nebo Taxify. Samozřejmě, že jsem slyšela, že lidé si vymýšlí a jen zlomek českých zákazníků si může stěžovat na české taxikáře. Nebudu mluvit za ostatní. Třeba mají dobré zkušenosti, ale ty moje jsou takové, že už si v životě taxi bez aplikace nezavolám. V průběhu několika let jsem zažila situace, ve kterých jsem se reálně bála o svůj život a někdy o zdraví stav svého mozku především.

Zavařovačka

Jednoho krásného horkého dne jsem se v práci složila. Zamotala se mi hlava a nebyla jsem schopná normálně fungovat. Ležela jsem na zemi a na hlavě mi dřímal mokrý hard. Kolegyně byla tak hodná a řekla, že mi zavolá taxi. Tehdy jsem jí ještě dala telefon (appka neexistovala) na „tři áčka“, protože jsem s nimi kdysi jela a nebylo to špatný. Po nějakém čase přijela Felicie. Šedivá. Kolegyně mě odvedla do auta a já si za její pomoci sedla do auta vedle řidiče. Starší muž se mě zeptal kam pojedeme a rozjel vůz. V tu chvíli jsem pochopila, že tohle nebude dobrý. Něco ve spodní části auta mi naráželo do nohou a v autě byl cítit puch podobný zakouřené putyce. Hned mi došlo, že pán nejspíš hodně kouří, ale nenapadlo mě, že to dělá přímo v autě. To prostě nevyvětráte.

Venku mezitím bylo horko k padnutí a mě se dělalo neuvěřitelně zle. Otevřela jsem na sebe okénko a vdechovala už tak horký vzduch. Při prudkém brzdění mě opět cosi bouchlo do kotníku a já se podívala pod svoje nohy. A tam, vedle mé nohy byla zavařovací sklenice. Plná hnědé vody a žlutých nedopalků. Plná!!!

Udělalo se mi ještě víc zle a věřte mi, že kdyby mi nebylo tak špatně nechám se okamžitě vyhodit. Ale z obavy o své vlastní zdraví jsem pokračovala v prokouřené jízdě až domů.

Techno nebo život

Dalším zážitkem, který mi nahání husí kůži byla jízda s taxikářem, který poslouchal techno. Ať si každý poslouchá co chce. Mě to nevadí. Navíc jsem jela z party a bylo mi to celkem jedno. Po chvilce jízdy jsem si všimla, že zarostlý muž v kšiltovce si cosi mumlá pro sebe. Napadlo mě, že si zpívá, ale když se začala ozývat jedna nadávka za druhou, která směřovala k neexistujícímu muži (asi) měla jsem pocit, že je nejvyšší čas vystoupit. Jenže v tu chvíli se mě pán zeptal, jestli platím daně a jaký mám názor na politiku v zemi. Podle jeho stylu řeči a pachu z úst jsem usoudila, že cosi popil nebo minimálně pohulil. A tak jsem pokorně odpovídala, neprovokovala a když jsem míjela svůj barák tiše jsem úpěla. „Pane tady mi můžete zastavit…“ Muž to zatípnul přímo před schody do Plaveckého stadiónu Podolí a já mu rychle zaplatila a utíkala pryč. Vracela jsem se o dalších 100 metrů zpět a děkovala tam nahoru, že jsem živá.

Po této poslední historce jsem už nikdy nejela sama taxíkem. Vyslechla jsem si mnoho historek z mého ukřivděného okolí a zařekla jsem se, že doba taxíková pro mě skončila. Až příchod aplikací mě přesvědčil, že se situace začíná měnit.

Nevím, jaké máte zkušenosti vy, ale mě o slušnosti českých taxikářů (některých) přesvědčuje fakt, že pod tímto článkem jsem musela mazat sprosté komentáře od lidí, kteří mají evidentně strach, že jim Uber, Liftago a Taxify berou práci. Všechny tyto komentáře jsem smazala protože se díky hrubosti nedali ani publikovat. A vám pánové bych vzkázala jediné. Kdybych s některými z vás neměla tak šílené zkušenosti, asi by mě nenapadlo využívat jiné služby. Zkuste o tom přemýšlet.

Tereza