To koukáte co? A jistě si říkáte, že jsem to zabalila. No, jak se to vezme.

Nejvíc moje rozpoložení vystihuje tahle fotka, kterou jsem vyfotila někde u Palackého náměstí. Tenkrát jsem si vzala Inspiraci a dnes bych si vzala Sílu. Osmý den, který byl stěžejní pro běh jsem pouze odchodila. Devátý den jsem odchodila též a o desátém ani nemluvě. Každý den 7 km rychlou chůzí, ale nebylo to ono. Celé tělo bylo unavené a měla jsem pocit, že na mě něco leze. Jedenáctý den jsem dokonce i dlouho spala a kromě klasického chození jsem běh prostě nezvládla. A najednou mi to zase docvaklo – proč běžet?

Němělo by se to spíš jmenovat Začínám si všímat sama sebe? Když nemůžu, proč se nutím do běhu? Proč zvládnu rychlou chůzi, ale běh ne? Jaký je důvod. A hned další den jsem dostala odpověď v podobě menstruace. Je to sice každoměsíční opakující se událost, ale najednou jsem tohle období začala vnímat úplně jinak. Dostala jsem odpověď na všechny točení hlavy, neurčité pocity, že nejsem ve své kůži a takovou zvláštní těžkopádnost. Naopak jsem si všimla, že ve večerních hodinách mám tendenci k pohybu a nebát se, šla bych běhat do tmy.

Možná, jste zklamaní, že jsem vám nenabídla více rad jak běhat, ale já jsem šťastná. Konečně jsem přišla na to, jak začít poslouchat své tělo a jak mu nenakazovat to, co nezvládne. Až mi bude lépe, přinesu vám více informací, než teď. Nebudu vám lhát 🙂

To, že nezvládnete 4 dny běhat není žádná tragédie. To, že celý život nutíme svoje tělo a sami sebe do určitých věcí, tragédie je.

Categories: OSOBNÍ ROZVOJ SPORT