Moje tělo si začíná uvědomovat, že se něco děje. Fyzická aktivita je sice fajn, ale ta mentální chybí. Práce, uvažování, stres , přemýšlení. Nastává čas na přemýšlení. Přemýšlení o tom, že běh je sice fajn, ale většinu času s ním netrávím. Veškerý čas trávím prací a osobním plánováním. Jaký ma smysl, že jsem ušla nebo uběhla 7 km, když se poté vrátím k úkolům, které neumím vyřešit a jsem z nich vystresovaná?

Stává se vám někdy, že vás bolí nervozitou břicho? Mě se to poslední dobou začalo stávat u úplně obyčejných věcí. A tak jsem se rozhodla, že tohle nebudu podporovat. Že psychická stránka člověka je stejně důležitá, jako ta fyzická a já ji nebudu přehlížet.

Dnešní post je jiný. Ušla jsem rychlou chůzí svých 10 000 kroků, ale radost z toho nemám. Cítím se zvláštně. Jako kdyby moje vnitřní baterka byla úplně vybitá.

Categories: SPORT