Pojem duševní hygiena jsem poprvé zaznamenala jako poznámku v sešitě na střední škole. Hodiny psychologie mě vždycky bavily a hltala jsem doslova každé slovo. Tenkrát jsem si myslela, že duševní hygiena je pro dospělejší lidi, než jsem já. Pro ty co mají děti, práci a těžký život. Haha.

Člověk v určitém pubertálním věku přemýšlí opravdu jinak. Má plno ideálů, energie na rozdávání a to co ho vyčerpává si moc nepřipouští. Jednak proto, že kvůli okolí nesmí polevit (rodina,škola,očekávání apod.) a také proto, že vědomí mládí, je prostě svým způsobem pocit vítězství. Nic vás neohrozí a všechno zvládnete. Jenže, tak to úplně není.

V hodinách psychologie mě sice učili, že duševní hygiena (odpočinek, relaxace) je velmi důležitá, ale vlastně mi nikdo nedal návod, jak takovou hygienu duše vykonávat. Valila se na mě jedna zkouška za druhou a já byla v nekonečném kolečku stresu, ale tenkrát to bylo vlastně cool říkat, že mám stres. Protože to říkal každý. Znala jsem to ze seriálů a bylo to v té době in. A to si vážně nědělám srandu.

Dnes, už všichni víme, že stres k životu patří a taky slyšíme od známích, že skoro každý má svého psychologa. Psychické poruchy a různé fóbie vnímáme trochu odtažitě a vlastně nevíme, co si myslet. Nebo se pletu?

Setkávám se i v roce 2016 s velmi silnou stigmatizací psychologických problémů. V ČR je to zažitý stereotyp, který si představuje jakoukoliv psychologickou poruchu jako ohrožující okolí. Lidé si sami nejsou schopni připustit, že pokud nemáte zlomenou nohu a smějete se, tak vám nic není. Zlomenou nohu narozdíl od deprese poznáte, ale depresi nebo panický záchvat ne.

Člověk, který má psychický problém je nemocný s duší. Duševně nemocný člověk může být opravdu každý z nás a není na místě stigmatizovat tyto lidi. Z tohoto důvodu vznikla i kampaň na osvětu psychických onemocnění mezi mladými lidmi, která se jmenuje Nevypusť duši. Vedou ji dvě mladé dívky, které mají obě zkušenosti s psychickými poruchami a obě se snaží tuto stigmatizaci prolomit. Jak v českých školách, tak v české společnosti celkově. Obě studují psychologii na Oxfordu a spolupracují s Národním Ústavem Duševního Zdraví.

 

Jejich snaha integrovat do škol lidi, kteří poučí děti a mladé studenty jak pečovat o svou psychiku a jak rozpoznat včas, že něco není v pořádku je úžasná. A strašně moc si cením toho, že jsem se s Terezou a Maruškou mohla osobně setkat ve Student Hubu Bakala Foundation na přednášce o projektu Nevypusť duši.

Budu moc ráda když tento projekt podpoříte na Facebooku a budete ho sdílet mezi své přátele. Je totiž potřeba prolomit tu bariéru a mluvit o těchto věcech nahlas!

 

Pokud máte nějaké psychické problémy určitě se nestydťe a zajděte za lékařem (psychologem). Není to ostuda!

(foto: Nevypusť duši a hipsterka.cz , video – mujmindset.cz)

4 Comments

Proč se zajímat o projekt Nevypusť duši? Možná ho budete potřebovat i vy!

  1. Super článek, na tento projekt jsem narazila taky nedávno a plně ho podpořuji. Sama mám za sebou určitou historii, kdy jsem musela vyhledat pomoc a proto si uvědomuju, jak to může být někdy těžké. Víc takýchto projektů.

  2. Moc hezky napsané Terko! Jsem ráda, že se někdo zajímá o takové věci. Sama jsem měla problém a kdybych měla okolo sebe víc informovaných lidí, asi by mi to hodně pomohlo. Teď studuji psychologii a stejně vidím spoustu mezer v systému. Snad se to zlepší díky těmto aktivitám!

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *