Ano! Zní to šíleně už jen proto, že Vánoce jsou za dveřmi. Všichni nakupují dárky, výzdobu a jídlo a já se rozhodnu začít s minimalismem? Možná se tomu budete divit, ale dává mi to smysl.

K minimalistickému uvažování jsem se začala přiklánět už několik měsíců zpátky, ale z vlastní zkušenosti říkám, že to není nic jednoduchého. Žijeme v materialisticky založené společnosti a tak s nějakými osvětovými názory o minimalismu jsem působila spíš jako pózér (ještě s blogem, který se jmenuje HIPSTERKA). I přesto jsem byla přesvědčená, že moje myšlení se dalo na dobrou cestu. Jak to začalo?

Už nějaký ten rok mě přestalo uspokojovat nakupování. Mám sice ráda hezké věci, ale jejich nakupování mě přestalo naplňovat. Naopak jsem si doma přišla zahlcená věcmi a dost často jsem přemýšlela nad tím, jestli potřebuju další, abych byla spokojenější.

My holky to známe. Většinou to začíná větou nemám co na sebe a po otevření skříně zjistíme, že máme oblečení na sto let dopředu. A to nemluvím o botách, kosmetice a dosaďte si sami čeho máte nejvíc.

Zjištění, že mi tenhle stav hromadění věcí vlastně nedává smysl přišlo časem. Největší radost mi udělalo, když jsem věci rozdávala. Pomohla jsem jedné holčičce bez domova, která neměla zrovna štěstí na rodiče. Darovala jsem jí celou tašku s oblečením a kosmetikou. Tenkrát jsem zářila tak, že jsem z toho žila ještě 14 dní. Dalším krokem byla sbírka pro děti z dětských domovů, kterou pořádala moje známá a já do ní darovala igelitku plnou bižuterie a šperků, které jsem schovávala ze soucitu.

Jednoho dne jsem začala pozorovat, že už něříkám, co všechno potřebuju a musím nutně mít. Prostě jsem přestala toužit po hmotných věcech. Neviděla jsem smysl v tom utrácet peníze za další hromadu věcí, abych se cítila líp nebo vypadala líp kvůli tomu jakou značku kafe piju nebo co nosím za džíny.

Sami vidíte, že moje cesta k minimalismu nebyla rozhodnutím ze dne na den. Začala jsem si toho všímat opravdu postupně a nejvíc jsem to pocítila při stěhování. Určitě znáte to přísloví o tom, že je lepší vyhořet než se stěhovat. Je to pravda. Stěhování je nejhorší věc!
Trvalo mi 2 měsíce, než jsem dotřídila všechny věci a zjistila co chci vyhodit. Další měsíc mi trvalo, než jsem přišla na to, že z toho co jsem si nechala doma polovinu nechci a hlavně nepotřebuju. A teď?

Mám další seznam věcí, o kterých vím, že půjdou z domu. Důvod je jeden jediný a to je svoboda. Nikdy jsem se necítila svobodnější. Budete se divit, ale člověk opravdu potřebuje málo hmotných věcí. Čím méně věcí mám, tím lépe se cítím. Navíc nemusím vymýšlet nová místa pro další věci a mám čistou hlavu. Chápu, že když tohle čtete ťukáte si možná na čelo. Já bych to před rokem dělala taky.

Minimalismus je pro mě nový životní postoj a učí mě každý den myslet jinak. Inspiruje mě k vymýšlení způsobů a cest. Inspiruje mě k vybočení ze stereotypních návyků, které si nesu od dětství a k práci sama na sobě.

Přiznávám, že tenhle přístup nemusí vyhovovat každému. Záleží hlavně na nás a na tom jestli jsme šťastní a spokojení se svým životem. A co vy? Jste spoko?

Další články na téma minimalismu najdete také v sekci MINIMALISMUS.

Psala jsem i o tom, jak jsem probrala šatník na 25 kousků oblečení.

Psala jsem také o minimalistickém oblečení na zimu.

Categories: MINIMALISMUS

8 Comments

Jak začal můj přechod na minimalismus? Stěhováním!

  1. Moc hezký článek. 🙂 Znám ten pocit, když člověku dojde, co vlastně chce, jaký chce být a jeho život má najednou nějaký směr, který je jiný než mají třeba ostatní. Jen občas je těžké ho udržet…z různých důvodů – ať už vlivem okolí nebo sebou samým.

  2. Dobry clanok. Rozdavanie a nelipnutie na materialnych veciach neskutocne oslobodzuje a este k tomu prinasa so sebou stastie a spokojnost. Len tak dalej!

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *